Školství a jeho iluze

Procesy ve školství jsou už desítky let nastavené na to, abychom se učili být co nejvíc "v hlavě". Naučit se myslet, posuzovat, analyzovat a komunikovat na rozumové úrovni. Následkem toho lidé v dospělosti sice dosahují skvělých výsledků v oblastech rozumu, avšak selhávají v oblastech zpracování emocí, vztahů, stresů a mezilidské komunikace.

Mnoho lidí tak v dospělosti zjistí, že ač disponují tituly a honosnými pracovními pozicemi či materiálním bohatstvím, nikdo je nenaučil návyky a postupy související s prožíváním, s dovednostmi označovanými jako "být v srdci" nebo "být v sobě" nebo "být šťastný".

Podobnou situaci pozoruji i ve sportu. Mnoho trenérů a učitelů vede své svěřence do podoby výkonných robotů, určených k vyhrávání nad ostatními. Pochvaly za výhry, odsuzování za prohry, srovnávání s ostatními, přehlížení bolesti, ignorování pocitů, tlumení empatie, posilování bojovnosti, potřeba být lepší, než ostatní.

Spousta sportovců pak v dospělosti zjistí, že ač zvítězili v kdejakých turnajích, dosáhli vysokých ocenění či materiálního bohatství, nikdo je nenaučil, jak porozumět sobě a svým pocitům. Jak porozumět druhým. Jak být s někým ve funkčním vztahu, bez vnitřní potřeby nad ním vítězit. Jak být šťastný bez potřeby vyhrávat nad druhými a něco si neustále dokazovat.

Někteří tak hledají, objevují a pracují na sobě - pokud chtějí zlepšit své emoční prožívání, a uvědomují si, že nikdo jiný to za ně neudělá. Někteří zvolí jednodušší cestu a věří, že za jejich disharmonie mohou ty ostatní. Následně zahrnují výčitkami domnělé viníky svých emočních stavů, aby nemuseli přijmout zodpovědnost sami za sebe.

Kterou cestu si vyberete vy? První či druhou? Ta druhá je jednodušší. Protože je pohodlnější věřit, že za to špatné, co se vám děje, může někdo jiný. Navíc to tak dělá většina lidí, takže je to vnímáno jako normální. Budete si tak moci s ostatními společně postěžovat či poplakat, jak jsou ti druzí špatní a oškliví.

Těm, kteří volí první možnost, se otevírá dobrodružná cesta osobního rozvoje, kde se musí popasovat především sami se sebou a se svou minulostí. Není to tak jednoduché, jako hodit všechny své problémy na druhé, ale je to efektivní způsob k opuštění starých podvědomých programů a návyků, které už vám neslouží k radosti. Cesta k tomu stát se šťastnými.