Jít s davem a nebo zůstat sám sebou

Průměrnost je sice pohodlná, avšak ztrácíme v ní schopnosti ke správnému využití svého potenciálu - tedy pokud nejsme vyčůraný diktátor, který káže vodu, chlemtá víno a jeho záměrem je ovládat dav.

Mnoho klientů, kteří ke mne přichází, má podobný problém. Uvěřili, že je pro ně nejlepší být průměrní. Potlačili svou vášeň a originalitu, nutí k tomu v dobré víře i své děti a následně se diví, proč ty děti tak zlobí, neposlouchají, vztekají se, nebo jsou smutné, zatrpklé, nekomunikativní, propadají závislostem a podobně.

Být sami sebou nese zpočátku tu nepříjemnost, že ovce ze stáda vám budou dávat najevo své negativní pocity z toho, že jste odlišní. Ve skutečnosti se však jejich negativní pocity týkají jejich vlastní frustrace z toho, že oni v sobě tu samou sílu nenašli. Trochu závist a trochu obavy z toho, že vy budete úspěšní a oni ne.

Dobré je, že každý si můžeme vybrat. Zda zůstat v komfortní zóně jako součást davu a zodpovědnost za cokoli házet na ty druhé, a nebo z komfortní zóny vystoupit, přijmout zodpovědnost sami za sebe a začít si tvořit svět, který odpovídá našim vizím a je v souladu s naší vášní a radostí. 

Neporovnávat se s druhými, netruchlit, že oni něco mají a my ne. Místo toho se naučit sami sebe ptát například: , "Co potřebuji, co bych měl změnit, abych byl šťastný".