Cesta ke štěstí

Otec velmi bohaté rodiny vzal svého syna na venkov s úmyslem ukázat mu, v jaké bídě někteří lidé žijí. Pár dní a nocí strávili na malém horském hospodářství, které vlastnila nemajetná rodina. Když se vraceli domů, otec se syna ptá, jak se mu výlet líbil.

"To bylo úžasné, tati!" Otec mu s úsměvem odpověděl: "Viděl jsi v jaké bídě ti lidé žijí? Řekni mi, čemu jsi se na tomto výletě naučil?"

A syn mu nato odvětil: "Viděl jsem, že my máme jednoho psa a oni čtyři. My máme bazén do poloviny zahrady a oni potok, co nikde nekončí. My jsme si koupili do zahrady svítilny a jim v noci svítí hvězdy. Naše veranda sahá až po přední zahrádku a jim patří celý horizont.

My žijeme na malém pozemku a oni mají pole, kde nevidíš konce. My máme sluhy, co nás obsluhují, ale oni slouží druhým. My si své potraviny kupujeme, oni si pěstují vlastní. Náš pozemek je obehnaný ochrannou zdí, oni zeď nepotřebují."

Otce to zcela umlčelo. A pak syn dodal: "Tati, děkuji ti, že jsi mi ukázal i jiný pohled na štěstí."

Jak říkám na MATRIX 3, nejde ani tak o to, jaké věci se vám dějí, ale jak na ně reagujete, jak je polarizujete a jak je zpracováváte. Věci, lidi ani události totiž nejsou ani dobré, ani špatné. Jen jsou. Polaritu jim dávají lidé na základě svých podvědomých vzorců a filtrů. 

A proto, co jedním úhlem pohledu vypadá jako špatné, může se jiným úhlem pohledu jevit naopak jako dobré. Ke změně úhlu pohledu a následně i emocí a myšlenek stačí vědomě změnit navyklá schémata posuzování a nahradit je jinými. Například pomocí techniky přehodnocení (viz MATRIX 3 - Harmonizace emocí).

A klidně si dovolme být jako blázni. Radovat se z věcí, které by nikoho nenapadly. Nacházet úhly pohledu, které jsou vtipné. Protože jsou to naše myšlenky, je to naše psychika a my sami si vybíráme, zda nás problémy srazí na zem a zacyklíme se v negacích, nebo zda se rozhodneme, že si nebudeme ubližovat a naopak se budeme cítit dobře i přes to, že věci nejsou ideální. 

Mimo jiné proto, že aby se věci mohly k ideálu přiblížit, je třeba tomu ideálu dát pozornost v kombinaci s pozitivními myšlenkami i emocemi. Nezaměřovat pozornost na to co nechci a co mě trápí. A to přehodnocení je super způsob, jak to uchopit.

Jasně, ne vždy to lze lehce udělat. Návyk podléhat strachu a obavám je potvora. Celý život do nás všichni kolem perou, rodiče, učitelé, média, lékaři, politici, abychom mysleli negativně a zaměřovali pozornost na to co je špatně, co nám vadí, co nechceme. Mozek se to naučil jako jeden ze základních programů, jede v tom už pěkných pár let a tudíž je v tom celkem dost dobrý. 

Přeučení na jiný způsob myšlení tedy stojí nějaké to úsilí, čas a hlavně trpělivost a vytrvalost. Vždyť proč se stresovat, psychicky si ubližovat a cyklit se v negativních emocích? Z negativních myšlenek a emocí těžko vytvoříte pozitivní cestu a budoucnost. Stalo se, stalo, přijměme to, poučme se a je třeba jít dál. A s pozitivním přístupem to půjde mnohem lépe, než když bědujeme a trpíme pocity křivdy či nespravedlnosti. 

A jaký je váš pohled na štěstí?