Cesta srdce versus cesta ega

Člověka, který se řídí srdcem, neohromí peníze, sociální status, nebo pracovní pozice. Ohromí ho způsob, jakým se člověk chová k ostatním bytostem. A tím se stává v dnešním světě tak trochu mimozemšťanem.

Lidé, co si vybrali cestu srdce to znají. Pozorují, jak někteří kolem nich nemohou rozumově pobrat, že se k ostatním lze chovat s láskou, porozuměním, tolerancí a respektem, aniž bychom z toho museli mít nějaký materiální prospěch.

Jejich mysl je nutí hledat, kde je skrytý ten (pro ně) hlavní motiv. Peníze, vliv, zisk, obohacení, prostě nějaké výhody ... Je pro ně obtížné, až nemožné pochopit, že cesta srdce je o něčem jiném.

A hlavně nemá moc smysl jim to vysvětlovat. Pokud máme ušlechtilé či laskavé pohnutky, vždy na nich budou materiálně založení lidé hledat naše sobecké záměry. Protože oni by je tam na našem místě měli, ale zároveň by předstírali, že je nemají. Proto nám nemohou věřit. Myslí si, že to taky jen hrajeme. Soudí nás podle sebe a svých hodnot.

O to více je v životě důležité obklopit se lidmi, kteří s námi rezonují. Kteří mají na věci podobný pohled. Kteří se sami vydali na cestu srdce. Oni vědí, chápou, soucítí a rozumí. A dokáží uchopit a ocenit právě to, co ti materiálně založení nedokáží. Nepotřebují posuzovat věci pohledem ega, protože i oni sami dělají věci, které vychází z empatie a ne ze sobectví.